Černobílá fotka nerovná se pojmu umělecká fotografie

Černobílá fotografie vždy měla a bude mít své kouzlo. Pokud se podíváš kolem sebe na různé reklamy, inzeráty, módní fotografie, zjistíš, že barev je všude někdy až příliš, proto se nejen profesionální fotografové, ale i fotografové, kteří mají focení jako koníček, vrací k černobílé fotografii. 

Černobílá fotografie se ale rozhodně nerovná pojmu umělecká fotografie! 

(A profesionální foťák nerovná se profesionální fotka!)

Fotku nestačí jen převést do stupni šedi. Pro kvalitní černobílou fotografii je nutné dodržovat větší kontrast, než u barevné fotografie. Řada lidí ale tyhle věci prostě nevidí a nemá je potřebu vidět, (na tom není nic špatného).

klasická "šedivka"

Předem je třeba říct, že umělecky se jistě dají dělat i fotky v barvě. Často je nositelem hlavní informace na scéně právě barva, barva hraje svou roli v reklamě, dokumentu, barvy nás obklopují a proto je bereme jako přirozené. Černobílá fotografie však dovoluje více vyjádřit pomocí světla nebo stínu, či jejich vzájemným kontrastem. 

fotka po úpravě

Černobílá fotografie je založena na světlosti. Součet RGB hodnot tuto světlost udává, pokud vezmete dvě rozdílné barvy se stejným RGB součtem, po desaturaci dostanete stejný odstín šedé. A to je problém. Zatímco v barevném prostoru odlišíme čistou červenou od čisté zelené, v čb prostoru budou naprosto stejné. To je také důvod, proč jsou většinou "amatérské" fotografie šedivky, přirozeně se snažíme zaznamenat barvy v nějaké "průměrné" světlosti, což vede k podobným odstínům. Obecně černobílá fotografie snese a potřebuje mnohem větší kontrast, protože kontrast barviček jí jaksi nezajímá. A většinou bohužel nestačí jen otevřít vrstvu Brightness/Contrast a "ohulit to doprava". 


Výběr fotografie

ne každá fotografie se hodí na převod do černobílé. Zlatavý západ nebo východ slunce, rozkvetlá louka, podzimní listnatý les, zde je obrovská škoda připravit se o barvy, na nich to tak trochu totiž stojí. Černobílé zobrazení umocňuje emoce, přidává na hloubce a dramatičnosti. Je dobré přemýšlet nad tím už při focení, že právě tato fotografie musí být černobílá. Rozhodně není dobré dělat převod pro záchranu fotografie (v barvách je ošklivá, ať dělám, co dělám, hodím to do černobílé a šup s tím do galerie). 

Černobílá fotografie navíc může mít celou řadu podob a existuje mnoho způsobů jak se k ní dopracovat. 

Nejjednodušší je použít funkci desaturace. Výsledek, je ale většinou hodně podobný, jako když použijeme černobílý filtr ve fotoaparátu. Snímek většinou chybí kontrast a je to zkrátka taková ta klasická „šedivka“.

Některé editory jako například Zoner Fotostudio, umožňují vybrat z více variant odbarvení snímku a například metoda EFEKTY - ODSTÍNY ŠEDI - MINIMUM KANÁLŮ je pro tento konkrétní snímek mnohem zajímavější.

Pokročilejší editory, jako například Photoshop, který používám já, umožňují další nepřeberné množství způsobů jak udělat z barevné fotky černobílou. Jednoduchou variantou je funkce OBRAZ – NASTAVENÍ – MAPOVÁNÍ PŘECHODU (Gradinet map). Když vyberete černobílý přechod, výsledná fotografie je poměrně kontrastní a lehce se začíná přibližovat kinofilmovému vzhledu.

Nejpokročilejším způsobem jak vytvořit černobílou fotografii na profesionální úrovni je použití zásuvných modulů, tzv.  plug-inů, které se instalují jako podprogram do zmiňovaných editorů (Photoshop, Zoner). K těm nejlepším patří bezesporu Silver Efex Proa Silver Efex Pro 2. Tento nástroj v sobě zahrnuje nekonečně možností, jak vyladit černobílou fotografii. 

Jak nafotit dívku, aby byla krásná

Každá žena nebo dívka chce, aby jí to na fotografii slušelo. Ne každá ovšem ví, že i ona může vypadat na snímku nádherně. Chce to jen šikovného fotografa, dobrý nápad ... a pak bude takovou fotografii s noblesou ukazovat svým přátelům. Jak fotím dívky a slečny a co se snažím dodržovat?

Některá z nás měla větší štěstí, že nad ní u kolébky sudičky rozdávající krásu vystály takřka důlek, u jiných to zase naopak příliš nepřehnaly. 

Krása ale pochází zevnitř a to už pravil:

Seneca: "Vadou těla se duše nezohaví, ale krásou duše se zdobí i tělo."

Navíc tam, kde příroda příliš nezabodovala, můžeme použít pár vychytávek, které z každé dívky na fotce udělají krásnou ženu.

Slávka patří k těm, které se fotí více než dobře :) 

Téma je základ všeho

Ke každé dívce se hodí jiné prostředí a téma. Některá má neodolatelný šarm, jiná zase svou roztomilostí přímo nabádá ke konkrétnímu tématu. Výběr lokality a vůbec celého zaměření focení je jedním z nejzákladnějších kroků k vyzvednutí krásy něžného pohlaví. Fotografování dívky, která se v běžném životě stále usmívá a je pro ostatní "sluníčkem", bude rozhodně vypadat nepřirozeně v prostředí hřbitova a naopak, temné tajuplné ženě dodá toto smutné prostředí ještě hlubšího výrazu. Profesionální modelka Ti zahraje jakékoliv ztvárnění, takže tady můžeš popustit uzdu své fantazii a nejdříve si zvolit téma, které pak modelce odprezentuješ. Ale dívce, která před fotoaparátem stojí poprvé, musíš "ušít" celé téma na míru tak, aby nemusela nic hrát a na fotkách byla přirozená.

Místa, kde se dá fotit, jsou všude kolem nás.
Za zmínku určitě stojí pár tipů. Dobrá místa najdeš například v továrnách. Ty se dají využít jak ke snímkům s válečnou tématikou, tak i k uměleckým fotkám zprostředkující různé pocity. Nábřeží, železniční tratě, pískovny, vodní nádrže, střechy panelových domů, ale i hotelové pokoje. Některé z nich jsou totiž vystylizované do jednotné podoby. Není tedy problém najít pokoj zařízený například ve stylu baroka.

Make-up dělá divy

Fotit dívku bez make-upu je nesmysl. Už jen proto, že každá pleť se leskne a blesk nebo světlo lesknoucí plochy akorát zvýrazní. Na obličej tedy naneseme make-up, korektorem zamaskujeme nerovnosti pleti a poté celý tento podklad zafixujeme pudrem. Pokud si příliš v nanášení make-upu nevěříš, sežeň si dívku ochotnou k pokusničení.

Co na sebe?

Vždycky přímo rostu, když vidím na nějakém snímku celkem dobře vystylingovanou dívku, která má na noze absolutně nehodící se boty. Přiznávám, jsem puntíčkář. Jenže detaily dělají hodně. Jedna rada, když už budeš mít k dispozici nějaké šaty, tak boty a doplňky vol podle toho, co je zrovna "IN". Pokud takové boty nebudeš mít, tak dej přednost bosé noze. Bude to tak mnohem lepší.

Nezapomínej ani na doplňky, jako jsou sluneční brýle, čelenka, šátek ve vlasech, korále apod. Zkus to a uvidíš divy, které na fotce zaznamenáš a co teprve provedou se samotnou dívkou!

Základem výběru šatníku je sladění všeho, co má modelka na sobě. Tím mám na mysli jak sladění oblečení, tak i patřičného účesu, stylingu a prostředí. 

Mám dobré zkušenosti s tím, když zvolím trochu extravagantní oblečení. To dodá fotce poměrně dost a modelka se lépe vžívá do role. 

Otázkou je, kde takové oblečení sehnat. Dá se říci, že to chce sledovat módní trendy. Neboj se přehánět, kombinovat vzory a používat doplňky.

Platí jen jedno pravidlo - respektovat styl. To kupříkladu může znamenat, že při focení šedesátých let použijete jako doplňky velké korále.

Slávka je krásná od přírody, je radost ji fotit  :)

Při focení v exteriéru má málokdo možnost světlo zapojit a proto je dobré mít odrazovou desku. Přiznám se, že já ji nepoužívám. Světlo v obličeji dolaďuji lokálními úpravami až v počítači, i to je možnost. Odrazové desky se dělají v provedení zlaté, stříbrné a bílé. Může se stát, že budeš fotit proti slunci. Aby nedošlo k tmavému obličeji, tak před dívku umístíš odrazovou desku, která obličej dostatečně nasvítí (bílá odráží 80% dopadajícího světla).

V případě, že chceš použít světla, je dobré mít dvě. Říká se jim hlavní a doplňkové a rozmísťují se tak, aby byl zachován poměr 2:1. To znamená, že buď jedno světlo o polovinu ztlumíš a nebo od focené posuneš jednou tak dál, než máš nejblíže postavené světlo. Se světly si hraj tak, aby Ti zároveň modelovaly obličej např. jedna polovina obličeje byla o odstín tmavší než ta druhá. Světlo by mělo být rozptýlené. K tomu můžete použít opět odraz světla nebo nehořlavý propustný materiál.

Pozor si dávej na stíny, které by měly být bez ostrých hran. Nejvíce se tvoří u nosu a pod bradou na krku. Profesionálové proto často používají záblesková světla. Ty pracují na principu vysoké intenzity vyslaného blesku. Pro ně se často používají softboxy nebo deštníky, od kterých se blesk odrazí a světlo je pak měkčí a netvoří ostré stíny v obličeji.

I malá může být velká

Ne každému příroda přidělila 1,7 m. Dívku s menší výškou nikdy nefoť z nadhledu, protože ji ještě zmenšíš. Někdy se vyplatí kleknout si na kolena a fotit ji z mírného podhledu. Ale nepřežeň to, můžeš jí snadno deformovat a dívka pak bude mít tlusté nohy a malou hlavu. Takže všeho s mírou. 

Závěr

Žádná módní nebo portrétní fotografie se neobejde bez základních úprav ve Photoshopu. Modelky, které vídáš na billboardech a titulních stranách časopisů nejsou ničím jiným, než několikahodinovou prací profesionálních grafiků. V počítači můžete udělat všechno a to od zeštíhlení, přes vymodelování poprsí až po vymodelování svalů. Mezi nejzákladnější úpravy patří barevná korekce, pomocí které můžete dodat fotce lepší barvy. Dále pak úprava jasu a kontrastu, s kterým si můžete hrát a retuš. Tu provádějte razítkem, je to nejjednodušší způsob, jak odstranit téměř všechny nedostatky. Při "razítkování" si zmenši krytí, abys zachovala přirozenost fotky. V neposlední řadě můžeš barevnou fotku převést do černobílé, která dokáže změnit dokonce i atmosféru. Do černobílých tónů fotku převáděj pomocí odsaturování sytosti barev. To je kvalitní způsob převodu a fotka pak vypadá daleko lépe.

Dříve se psaly deníčky, dnes se píší blogy...

Není tomu dlouho, co jsem při úklidu vyhrabala své staré deníkové zápisky z dětství. Trochu jsem zavzpomínala na dobu 90. let bez sociálních sítí, v čem se lišila a co mělo svého ducha... Ano, i můj deník toho ducha měl :)

 Někteří z nás píšou své pocity a myšlenky na svůj blog. Někdo zas rád sdílí svůj život na sociálních sítích – píše si statusy, vkládá fotky… Kdo z nás však ještě vlastní klasický nedobytný deníček? Co je to v dnešní době soukromí?

mé staré deníky z roku 1999

Jdu do koupelny, jsem off line!

I takhle můžou znít některé statusy na Facebooku. Člověk aby se děsil, co nám to uživatelé na sebe neprozradí. Přiznám se, že jeden čas jsem Facebook používala také jako takový „deníček“. 
Po čase jsem si vypěstovala mírnou závislost na sdílení fotek ze svého života a svoje zážitky doslova cpala lidem pod nos. 
Zdá se mi, že člověk začíná na sociálních sítích vnímat soukromí úplně jinak. Nebyla dřív náhodou fotografie zamilovaného páru záležitostí, kterou se člověk chlubil jen svým nejbližším? Dnes už však zdánlivě platí odlišná pravidla a takové fotky by měli shlédnout všichni vaši Facebookovští přátelé a nezáleží na tom, jestli je znáte nebo ne.


Lidé nevyužívají k osobním "zpovědím" jen sociální sítě. Kdysi dávno jistá moudrá osoba řekla, že každý, kdo si píše deník, v jádru touží potom, aby byl přečten. Je to evidentní, když se zadíváte na blogové deníčky. (A velká část blogerů opravdu svou stránku jako zpovědnici využívá.) Nevím, proč si až zvráceným způsobem myslím, že to není správné. Lidé na internetu otevírají svou duši, svá nejtajnější přání, která by měla být jen jejich. Jako by dnešní svět plný kontaktů a společnosti stále více od lidí samotných oddaloval.


Milý deníčku...


Deník jsem si psala do deváté třídy na základce. Bylo to přímo umělecké dílo, protože jsem využívala také své kreativity. Deník jsem si doslova "malovala". Bavilo mě si pokaždé večer sednout a několik minut psát na listy papíru svoje zážitky. Když to přeženu, svěřovala jsem se někomu, kdo byl schopen mlčet a naslouchat mi, jak dlouho jsem potřebovala. Kdežto když se odhodláte vylít si srdce na blogu či sociální sítí, dočkáte se s velkou pravděpodobností pobouřených reakcí druhých a někdy dokonce i pomluv, které byste rozhodně neočekávali. Vždyť jste si jen vylili srdce… 


Jenže v tom je ten problém. Ulevili jste si a možná se zbavili nepříjemných pocitů. Jenže uvědomte si, že jste sdělili svoje myšlenky lidem, kterým byste je normálně neřekli. Nikdy byste s nimi svoje problémy nerozebírali z očí do očí. Tak proč jim je tedy tak často nevědomky předhazujeme? Není lepší popovídat si o tom, co nás trápí, s našimi nejbližšími přáteli, popřípadě je zapsat do starého dobrého deníčku?


Psaním deníku se rozvíjí vaše kreativita!

Dnes už si sama deník nepíši, ale můj názor, že ručně psaný deník je dobrá věc, se nezměnil. Doporučila bych ho jako terapii každému, kdo má nějaké trápení, protože si díky němu utříbíte své myšlenky, postoje, názory, aniž by vás to mohlo poškodit, tím že se někomu svěříte a ušetříte se tím případných nežádoucích posměšků okolí. Navíc může být, jak hlubokou a upřímnou duševní zpovědí, tak promyšleným uměleckým dílem na straně druhé. 

Všichni dobře víme, že paměť je vrtkavá dáma, o jejíž přízeň dříve či později přijdeme. Vzpomínky se pokryjí prachem a první lásky zahalí zapomnění.

staré zápisy vás po čase kolikrát velmi pobaví :)

Kdo říká, že musí být psaní deníku nutně stereotypní nudná záležitost? Můžete psát originálně, s nadhledem a při zpětném pohledu obohatit své všední zážitky o pořádnou dávku humoru. Rozvíjí se tak vaše kreativita a zlepšuje se styl psaní. Kdo ví, možná ve vás dřímá budoucí spisovatel… Vaše deníkové zápisky vám sice nikdo „neolajkuje“, vytváříte si tak ovšem cenné vzpomínky, které by se vám na sociálních sítích nikdy nepodařily tak dobře zaznamenat. Nechoďme proto bezmyšlenkovitě s davem a nezapomínejme na deníčky, jen proto, že už nejsou moderní. Nebyla by jich přece škoda? Nezbývá nám tedy doufat, že útlak blogů a sociálních sítí přežijí…

Psychologové polemizují o blahodárném vlivu deníků, literární kritici plesají nad hodnotou nalezených zápisků slavných osobností a důchodci potlačují slzy u svých starých vzpomínek.



Nulová rozmanitost zabíjí tvořivost. Stejnost plodí stejné a ještě více stejného. — Jonas Ridderstrale

Příběh, všechno má příběh – jen ho stačí vidět. — Bohumil Hrabal