Proč nám lidem tolik záleží na mínění druhých? Tolik nám záleží na tom, co tomu řeknou druzí! Tolik si přejeme vypadat v očích ostatních dobře! Jako bychom byli souhrnem názorů druhých lidí na nás.
Ego nám často podsouvá lživé informace. O druhých i o sobě samých. Proto do našich životů přichází tolik rozčarování, tolik zklamání. Proto tak často hrajeme falešnou hru ega s námi:
Sebe znám tvým prostřednictvím – ty se znáš mým prostřednictvím – a nikdo z nás pak vlastně neví, kým ve skutečnosti je…
Bojujeme s druhými, někdy i sami se sebou, abychom zvítězili.
Avšak boji lze předejít. Tím, že nastolíme rovnováhu. Tím, že znovu objevíme svoji podstatu. Že znovu objevíme TOHO, koho jsme nechali někde v koutku stát. Své VNITŘNÍ DÍTĚ. Opuštěné a ustrašené. A ONO nám bude tolik vděčné! Neboť s pomocí JEMU nejvíc pomůžeme sami sobě.
Miluj sám sebe – v tom není pýcha nebo sobectví
„Když se naučíš mít rád doopravdy sám sebe, všechny Tvé problémy se vyřeší .“
Základem šťastného života je mít ten nejlepší vztah sám k sobě. Máte se dost rádi? Umíte si odpouštět? Poznáte hranici mezi sebeláskou a sobectvím?
Pokud i v dospělosti neustále vyžadujete náklonnost od druhých, nenajdete to, co hledáte. Rodiče ani ostatní lidé vám lásku ‚nedluží‘. To, jak moc se máte rádi a do jaké míry si sami sebe vážíte, závisí jen na vás.
Jakmile si odpustíte chyby a nedokonalosti, rázem se ve vás uvolní obrovské množství dosud zadržované energie, kterou můžete začít využívat pro sebe a svůj osobní rozvoj.
Na prvním místě jsem tedy Já. Ano. A okolí to může vnímat i jako sobectví. Zvláště u člověka, který byl dlouhá léta v pozadí a dělal toho víc pro druhé než pro sebe. Snažíme vyhledávat činnosti, které nás naplňují, pohybujeme se mezi lidmi, kteří nám něco dávají, říkáme svůj názor, za kterým si stojíme. Také o sebe pečujeme, a to jak o svoje tělo, tak o svoji duši. A především víme, že nejdůležitějším člověkem v našem životě jsme my sami. Spoléháme plně na své schopnosti, protože si věříme a doslova mažeme podvědomé programy, které nám byly vštípeny výchovou a dnes už nám spíše škodí.
Kde leží hranice mezi sebeláskou a sobectvím?
Srovnávání sebelásky se sobectvím vychází z obecně platné představy, že se člověk musí obětovat pro své blízké, pro potřebné, pro slabší. Dávat a pomáhat je dobré, ale vyčerpat při tom sebe sama, je nezdravé.
Cenní jsou ti, kteří dokážou rozvinout svůj potenciál a využít svůj jedinečný talent, lidé s vlastním charismatem a vizí. Steve Jobs, Jackson Pollock, Paulo Coelho, Václav Havel – shodneme se jistě, že to nejsou lidé, kteří by zapadali. Tyto lidi však neodlišuje talent, jak se domníváme, ale odvaha nabídnout světu svou jedinečnost.“
Ze strachu vzniká přetvářka a lež. Právě ze strachu se ohlížíme na možné reakce druhých lidí a vymýšlíme komplikované kombinace na místo jasné a stručné pravdy, kterou si neodvažujeme vyjádřit. Odvahou je umět říci "ne", bránit se tomu, co nás poškozuje, vyjádřit co cítíme, být upřímní a otevření, projevit své city a pocity. Odvahou je žít svůj vlastní život podle své svobodné volby, bez ohledů na požadavky, nátlak či očekávání okolního světa.
Na závěr jedno moto:
"Když je někdo do sebe zamilován, je to začátek románu, který bude trvat celý život."
Oscar Wilde
