Dokonalost neexistuje

Dnes se budu věnovat trochu úvaze. Podmětem mi bylo, co vidím dnes a denně kolem sebe. Spousta fotografů se zaměřuje na takzvanou "umělou" krásu. Vyumělkované modelky s vyretušovanými těly jsou měřítkem dnešního ideálu. Všechno to působí na mladé dívky, pro které je pak těžké se s tímto "měřítkem" krásy vyrovnat. Výsledkem je honba za dokonalostí.

Je touha po dokonalosti nemoc?

Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji a zjišťuji, jaký je život. Záleží hodně na přístupu. Jednou nahoře, jednou dole. Každý by chtěl mít dokonalý život, plný radostí, zábavy, odvázání, vzrušení. Jenomže, co je to "dokonalý" život? A dokonalost? Řeknu vám to - neexistuje. Nikdo není dokonalý - všichni tohle spojení známe, ale kolik z nás si z něj už konečně vezme příklad? Dokonalost je pojem, který si vymysleli lidé. Ono to ale jednoduše NEJDE. Proč teda lidé celý život prahnou po něčem, čeho nikdy nemohou dosáhnout? 
Proč chce být tolik lidí perfektní? Opravdu na tomhle v životě záleží? Nemyslím si.

Každý přece chce být sám sebou. Kdyby všechno na světě bylo dokonalé, bylo by to nudné. Nebylo by na čem pracovat, proč se snažit, všichni bychom byli dokonalí a tak i stejní. Vcelku o ničem, že?

Zbytečně se trápíte

Svou honbou za dokonalostí se kolikrát jen zbytečně trápíte. Vzhledem k tomu, že dokonalost neexistuje, nikdy svého doopravdy nedosáhnete. Přestaňte se tedy trápit a užívejte si života ve všech jeho radostech i starostech, vždyť krásný je ve všech směrech, nejen v těch, jež jsi si nalinkovala svými iluzemi o dokonalosti.

Ani muži o ni nestojí

Nejeden z nich přiznal, že je „dokonalé“ ženy takřka děsí. Jsi krásná, chytrá a pokaždé vypadáš na jedničku ale… Není to právě ten důvod, proč Tě ještě pořád neoslovil? Jednoduše si na tak dokonalou ženu netroufá, bojí se odmítnutí, propadá úvahám, že pro Tebe není dost dobrý. 

Zpomalte a užívejte si

Když alespoň na chvíli zpomalíte to své úděsné tempo za neexistujícím cílem, určitě si všimnete, co všechno Vám mezitím uteklo. Jak se vyvíjejí vztahy kolem Vás…prostě cokoliv. Rozhlédněte se a uvidíte, že existují i zábavnější věci než hodiny strávené před zrcadlem, stovky stránek přečtených knih a jiné Vaše „záliby“.

Každý člověk by v sobě měl hledat rovnováhu. Když to řeknu jednoduše - dobré i zlé vlastnosti osoby by měly mít stejnou váhu. Pokud máme totiž rovnováhu, vše je v pořádku. 

Pokud nějaká strana převládne, hrozí nebezpečí. On si člověk někdy musí sáhnout na dno, aby věděl, jak mu dřív bylo dobře, ale nesmí tam být moc dlouho.

Na druhou stranu - kdyby se vám pořád dařilo, měli byste super náladu a všechno bylo tak jak má - budete si toho vážit? Bude vám to stačit, nebo budete chtít stále víc a víc?

Nic se nemá přehánět. Chtěla jsem tím jen říct, že i když se vám v životě nedaří, neznamená to, že je to špatné. Určitě najdete i nějaké dobré věci, které se povedly. Jednou nahoře, jednou dole. Doufej v lepší zítřky;)

Proto buďte tolerantní k sobě i druhým, zůstaňte samy sebou, protože právě to každou z Vás dělá jedinečnou.

Člověk by se měl snažit vzdát se nedosažitelných ideálů a trénovat svou odolnost vůči neúspěchu. 

Pascale Lomas ve své knize Zbavte se komplexů říká:

 „Dospět lze pouze tak, že se oprostíme od dětských fantazií, pochopíme nedosažitelnost dokonalosti a nikdy neodmítneme jednat tam, kde je to možné.“

Experimentováním k vlastnímu stylu

Každý fotograf chce být lepším v tvorbě fotografií a mít vlastní styl focení nejen proto, aby se odlišoval od ostatních. A mnoho fotografů často radí, že k odhalení osobního stylu fotografování by měl fotograf poznat sám sebe, studovat focení a fotografovat. To je samozřejmě dobrá rada, avšak bohužel je natolik obecná, že mnohým poskytne pouze své dvě třetiny a tu třetí, těžko hmatatelnou a možná nejdůležitější, většina z nás vynechá.

Asi jako každý z vás, přemýšlím neustále nad tématem vlastní vize, stylu fotografování a jejich rozvíjení a stále dlouho pro mě není snadné artikulovat jak na to.



Fotograf Matthew Jordan Smith, pronesl jednu z jeho skvělých vět, když fotografy po celém světě učil o focení beauty a módy:

Abychom poznali sami sebe, je třeba zkoušet nové "věci", testovat v různých podmínkách, experimentovat. A časem budeme vědět jaké fotografie chceme tvořit, vytříbíme si vlastní styl i vizi a hlavně budeme vědět proč to děláme a kdo jsme.

Není to nic nového, na co by druhý nepřišel, že?! Přesto si myslím, že to stojí za dnešní článek.

Nesnažme se tvořit ty fotografie, které jsou považovány za dobré či skvělé.

Fotografujme a vytvářejme takové snímky, které reprezentují náš pohled na svět, naše nápady, myšlenky, to v co věříme, ...

Touto cestou nebudeme kopírovat něco či někoho jiného a nepůjdeme po cestě, která může vést jinam, než kam chceme jít.

Půjdeme po té naší.

A pokud si nejsme jisti kudy kam, je OK jít zpočátku za někým.

Mějme ale na paměti: Nenásledujme pitomce! :)

Jak se mě zmocnil BĚH

Dnes trochu odbočím od fotografie a budu psát o další z věcí, co mě naplňuje. S fotografií má pro mne společné asi to, že vytváří také obrazy, ale v mé duši :)

„Běhání je cesta k tomu, jak si během pár desítek minut vyčistit hlavu od všedních starostí. Poznat pocit, jaké to je být chvíli jen sám se sebou. Nebo naopak můžeme poznat partu podobně běžecky naladěných lidí a těšit se na pravidelné setkávání s nimi.“

Začít běhat bylo tím nejlepším rozhodnutím, které jsem udělala. Dlouho předtím jsem se žádnému sportu nevěnovala. 

Po prvních pár metrech jsem dostala neuvěřitelnou radost z pohybu a projel mnou intenzivní pocit volnosti. Představa, že jsem nespoutaná, všechny starosti nechávám za sebou a mohu běžet kamkoliv se mi zachce, mě doslova pohltila. Najednou nezáleželo na tom, že do zítřka musím stihnout práci, nezáleželo na mých ostatních problémech. V tu chvíli jsem existovala jen já a svět kolem mě.

Dalším důvodem, pro který běh miluji, je podobnost s reálným životem. Když vás zaujme nová věc a „vyběhnete k cíli“, obvykle jste nadšeni. Nejraději byste jí věnovali všechen svůj čas. Až s přicházející únavou začíná vášeň opadat, postupně se z ní stává dřina a vy máte pocit, že své mety nikdy nedosáhnete. Jenže cíl se přibližuje. Nevzdáváte to. Doběhnete a přichází velké zadostiučinění. Vždy, když vydržím běžet až do cíle a uvědomím si, že stejným způsobem mohu dosáhnout čehokoliv, obrovsky mě to motivuje.

Jaké byly mé začátky?

Run Tour Plzeň

Již na střední škole jsem zkoušela začínat několikrát a vždy po sto metrech s pícháním v boku přešla raději do režimu procházka. Na svém delším výběhu v opravdu šnečím tempu jsem zjistila, že i naprostý začátečník dokáže běžet několik desítek minut bez přestání a k tomu si to parádně užít. Postupně jsem tempo zvyšovala a vzdálenosti prodlužovala. Nutné přestávky pak úplně vymizely. A tak to šlo, než jsem bez přestávky uběhla i 12 kilometrů.


Představa uběhnout samotný závod na 10 kilometrů mi přišla nejdříve nemožná, ale miluji výzvy a proto jsem neváhala dlouho a vrhla se do toho po hlavě. Nebyla to zrovna procházka růžovým sadem, nevěděla jsem jaké tempo mezi ostatními závodníky hned na začátek zvolit. Neměla jsem žádné srovnání. Několikrát během závodu mi v hlavě probleskla myšlenka, co já to vlastně dělám a jestli mám vůbec takové trápení zapotřebí. Tyhle pocity ale chvíli po doběhu do cíle vystřídala obrovská radost a spokojenost sama se sebou, že jsem si nedovolila to vzdát. Najednou jsem věděla, že to určitě nebylo naposledy.


Potom už následovaly čím dál delší a urputnější tréninky. Nebyl týden, co bych vynechala, ať bylo hezky, nebo zima, mrzlo, pršelo, nebo teploměr ukazoval teplotu nad 30 °C. A další a další závody od 3 do 10 kilometrů.


Bylo tedy na čase stanovit si další cíl – a proč ne rovnou ½maraton? Tak jsem si našla tréninkový plán a opravdu se snažila ho dodržovat. V té době to bylo hodně o hlavě a pevné vůli, samozřejmě se mi kolikrát nechtělo vybíhat do mrazu nebo deště, ale věděla jsem, proč to dělám a šla si za svým. Každý takový trénink posunul moji odolnost o stupeň výš.


Další motivací bylo získat v běžci tachovska, co nejlepší umístění. Celý rok jsem se opravdu snažila a nevynechala skoro jediný závod. Píle se vyplatila. Skončila jsem šestá z celkového pořadí, což byl úspěch.

V budoucnosti mám ještě jeden sen. Uběhnout celý maraton pod čtyři hodiny!

7 důvodů proč začít běhat

• Pocit volnosti – Svoboda, kterou okusíte po vyběhnutí je neopakovatelná. Umocnit ji můžete dobře volenou hudbou nebo načasováním běhu na dobu západu či východu slunce.
• Útěk od problémů – Všechny vaše problémy a povinnosti, necháte stranou. Soustředíte se na radost z pohybu a necháte svou mysl odpočinout. Až se vrátíte, dost možná najdete to pravé řešení.
• Zdraví – Tím, že pravidelně běháte, děláte hodně pro celé své tělo, ať už se jedná o srdce, oběhovou soustavu nebo vaši postavu.
• Seberealizace – Stanovte si své běžecké cíle a jděte za nimi. Nemusí to být rovnou maraton. Každý kilometr zlepšení vám udělá radost.
• Motivace – Dosahováním svých běžeckých cílů, jste motivování k dosažení těch ostatních. Běh vás navíc učí vytrvat.
• Zábava – Pokud s běháním chvíli vydržíte, již se do něj nebudete muset nutit. Stane se z něj zábava a vy se budete těšit, až zase vyběhnete.
• Klid – Běh bude možná jedinou částí dne, kterou strávíte sami se sebou. Užijte si to!

"Kdekoliv je světlo, je možné fotografovat"...

Co mě posouvá dál - inspiruje

Nikdy nevíte, v kterém momentě uvidíte něco, co vás posune dál. Moje heslo zní: 
'Art is everywhere, but you have to see it.' (Umění je všude, jen ho musíte vidět.) “  

Mým prvním skokem byl přechod k zrcadlovce. Do té doby jsem neřešila ISO a až s kvalitním přístrojem jsem se o to začala zajímat více.

Následně, mě kus dopředu posunul fakt, že jsem přestala fotit do Jpg a přešla na RAW - což člověku umožňuje vyždímat ze svých fotek 100%, doladit barvy, světla a hlavně zčásti zachránit špatně exponovaná místa, přechod na RAW znamená velký posun v kvalitě.

Tak jako jinde, i ve fotografii platí známé učit se, učit se, učit se. Člověk nejen musí perfektně znát technickou stránku věci a své vybavení, ale hlavně studovat kvalitní práce jiných, aby zjistil, že ty husto přísné barvy, které dodělává ve photoshopu, nejsou až zas tak cool, jak se zdají.

 Co vás na fotografii zaujalo? Je to světlo, kompozice, linie, děj, výraz? Proč zrovna tato fotka funguje? Jaký děj se odehrává v pozadí?Co vedlo osobu zrovna k takovémuto výrazu?
Toto cvičení rozvíjí vaši představivost a hlavně člověka nutí nad fotografií opravdu přemýšlet.

Taky jsem zjistila, jak významná je kvalitní postprodukce. Když říkám kvalitní, tak většinou myslím, že první myšlenka při pohledu na obrázek není "PHOTOSHOP".
Mozek prostě vnímá odlišně realitu a fotografii. Špatnou fotku photoshopem nezachráníte 
(i když podstatně vylepšíte), ale dobrou fotku pak dovedete k dokonalosti.

Úspěšný francouzský fotograf Henri Cartier-Bresson kdysi řekl: "Vašich prvních 10 000 fotografií je zároveň těch nejhorších" a též si vzpomínám na jiný citát "Nejrychlejší způsob, jak si vydělat fotografií, je prodat váš fotoaparát". Uvědomuji si, že jsem stále začátečníkem. Začátečníkem hledajícím věčně inspiraci. 

Miluji sport a miluji fotografování.  

A to má to jedno společné. Fotografie je jako vytrvalostní závod, kdo ho vzdá, nikdy se do cíle nedostane. I nejlepší sportovci potřebují najít inspiraci v tom, co dělají, stejně jako fotografové.


V hlavě mi svítá, vytvořit úspěšnou fotografii na poutavém místě dokáže téměř každý fotograf, který má k tomu adekvátní vybavení, zná základy techniky fotografie a nechybí mu ani kapka štěstí v podobě dobrého světla. 

Co však nedokáže každý, je pořídit úplně stejně a ne-li více poutavou fotografii na místech, o kterých si většina předem řekne, že nestojí ani za zdokumentování. Nejde však o dokumentování pouhého místa, jde o zachycení dané atmosféry, pocitů a jejich vyjádření skrze médium zvané fotografie.

Nacházím inspiraci a zároveň výzvu, která i nejlepší sportovce žene stále kupředu. Představuji si nespočet míst, kde jsem neměla chuť vytahovat fotoaparát z batohu a mým přáním je se na tato místa znovu vrátit s touhou zvěčnit je tak, že z nich budou fotografie, které v divákovi vyvolají emoce. 

protože...

"Kdekoliv je světlo, je možné fotografovat"...