Kolik programů potřebuje fotograf?

Zoner Photo Studio versus Adobe Photoshop?

Photoshop není nejvhodnější nástroj pro kreativní práci, ale pro úpravy stávajících fotografií a montáže je naprosto nedostižný.

ale žádný program z Vás lepšího fotografa neudělá...

Trendy ve fotografii jdou stále dopředu, úpravy pomocí grafických programů jsou však dnes již zcela běžné. I tak ale existuje řada fotografů ze staré školy, kteří se nenaučili fotografie retušovat a při komerčních zakázkách nabízejí fotografie tak, jak je vyfotili.

Je logické, že fotografové, kteří „vyrostli“ na kinofilmových přístrojích a až postupem doby byli donuceni přestoupit do digitální roviny, mají určitou nevýhodu. Nejen že se museli přeučit na digitál, navíc se po nich chce, aby začali ovládat i zcela novou profesi – počítačovou grafiku. Požadavky zákazníků jsou však v tomhle ohledu nekompromisní. Většina lidí se shlédla v módních časopisech a na fotkách chtějí vypadat stejně. A to bez důkladné retuše není možné.

Profesionální fotograf, který neumí pracovat s grafickými programy a nechce se takové věci učit, by si měl najít někoho, kdo pro něj bude fotografie upravovat.

Adobe Photoshop je velikán mezi grafickými editory určenými pro retuše fotografií, webovou grafiku a jiné grafické prvky, které nejsou primárně určeny pro tisk. Nové verze samozřejmě práci s vektory zvládají, ovšem na to jsou tu jiné specializované programy od Adobe.

Zoner Photo Studio je český nástroj určený pro správu obrázků a fotografií, který nabízí jednoduché úpravy fotek. Jednoduché ve smyslu snadného ovládání, Zoner Photo Studio rozhodně není žádné ořezávátko. Každopádně s Photoshopem se nemůže srovnávat. Jak účelem programu, tak cílovou skupinou.

Adobe Photoshop je určen pro profesionální grafiky, kteří se touto prací živí. Lhostejno přitom, zda jde o webdesignéry, pracovníky nějakých grafických studií, kteří provádí retuše nebo někoho jiného. Tomu také odpovídá cena programu, která je několikanásobně vyšší, než je cena Zoner Photo Studia.

Zoner Photo Studio je určen spíše pro domácí použití, pro fanoušky digitální fotografie, kteří si chtějí organizovat svou sbírku snímkům vytvářet různé prezentace a tisky. Jeho součástí je editor, který lze používat k úpravám snímků. Řada funkcí je dostupná i pro hromadné zpracování více obrázků najednou.

Photoshop Elements je něco jako mladší bráška Photoshopu. Má některá omezení týkající se například rozřezávání obrázků pro web. Hlavním úkolem jeho editoru je práce s fotografiemi, k čemuž je skvěle vybaven a Zoner Photo Studio předstihuje v uživatelském komfortu. Totéž se týká jeho knihovny pro práci s obrázky.

1. Jste amatér(ka) s občasnou chutí si hrát? Pak rozhodně nepotřebujete Photoshop! Nikdy se s ním nenaučíte dobře pracovat a budou to jen a jen vyhozené peníze. Na Windows Vám velice pravděpodobně bude stačit Zoner na vše, na co si jen dokážete vzpomenout. Na Macu bych Vaší pozornosti doporučil Pixelmator, který je skvělý a bez problémů jej seženete pod tisícovku!
2. Toužíte po Photoshopu? Chápu. Zní to skvěle, vypadá to skvěle a třeba opravdu máte tu ambici pracovat profesionálně. V takovém okamžiku pořád stojí za zvážení, zda potřebujete hned plnotučný Photoshop či zda by nebylo rozumnější sáhnout po výrazně levnější verzi Photoshop Elements. Umí 99% z toho co ve velkém Photoshopu využije fotograf a má stejné uživatelské rozhraní.

1. Jste domácí uživatelé na Windows, chcete šetřit a mít vše v jednom? Pak sáhněte po Zoneru. Ten pro Vaše účely bude pravděpodobně dostatečně dobrým nástrojem nejen na organizaci a prohlížení, ale i všechny potřebné úpravy. Investice to není velká, program je v češtině a naučit se s ním pracovat jde i podle knihy od Zoner Pressu.
2. Pracujete na Windows a myslíte to vážně? Pak sáhněte po Lightroomu. Ten spojuje velmi dobrou správu fotografií, vynikající vyvolání RAW snímků a jako bonus přidává základní nedestruktivní úpravy. To vše v bratru za nějakých 150EUR, v akci většinou ještě levněji.
3. Pracujete na Macu a myslíte to vážně? Pak doporučuji sáhnout po Aperture. Umí zhruba to samé co Lightroom, ale stojí polovinu, je rychlejší a díky propojení na operační systém a další aplikace od Applu je většinou i výrazně efektivnější.

Každý, kdo udrží foťák, říká si fotograf

Mám pocit, že od doby, kdy se od klasiky přešlo na digitály, vyrojilo se tolik fotografů jako hub po dešti...
Zkrátka každý, kdo udrží fotografický přístroj, tak už si říká fotograf.

Fotím, fotíš, fotíme. S rozmachem digitální fotografie se této zálibě začal věnovat téměř každý. Ne všechny lze ale automaticky považovat za fotografy. Čím se opravdový fotograf odlišuje od člověka, který jenom mačká spoušť? 


"… A je to tady, můj vlastní foťák! Dřel jsem celé léto jako mezek, abych si na něj vydělal, a teď je můj. Pojď sem, ty krásko, ukaž, jak mi budeš sedět v ruce…"

Tak takhle nějak začínal fotit můj táta. Byla to vášeň. Počítání expozice, rozmýšlení záběru, pak stisknout spoušť a bác! Snímek byl na světě. Samozřejmě nikdo netušil, jak záběr vyšel. Až po nafocení celého filmu a několika hodinách v temné komoře konečně držel v ruce fotku – ještě vlhkou a trochu překvapenou z toho náhlého zrodu. A černobílou.

Tenkrát bylo focení jiné než dnes. Jistě, byla to hrůza, všechno to čekání, neustálé utrácení za fotografický materiál, toho času a práce… Ale mělo to svoje kouzlo. Každá fotka byla pomalu rozbalovaný dárek. Nejprve očekávání, voňavá směsice těšení se a nervozity, potom touha, když vám obrázek pomalu rozkvétal pod rukama, a konečně radost z výsledku, pokud se záběr aspoň trochu povedl.

Být v dnešní době fotografem, to je snadné. Vyfotíte scénu a hned můžete zkontrolovat na displeji, zda se dílo podařilo. A znovu. A ještě. Kdo si dnes vzpomene, jaké to bylo, když vám v půlce  tábora došel film? Jak předpotopní! Dnes má každý prcek digitální fotoaparát s pamětí zvíci mnoha gigabytů. Moment? Ne, to bylo včera. Dnes už má přece každý zabudovaný foťák v mobilu, s čipem daleko přesahujícím deset megapixelů. Co bylo dříve výsadou několika málo nadšenců, to je dnes dostupné všem a bez rozdílu. A kdo se rozhlédne v davu, může s obdivem prohlásit: „Co Čech, to fotograf.“

A přece, jak si tak brouzdám internetem a prohlížím náhodné fotografie náhodných lidí, mám dojem, že se cosi vytratilo. Zmizela vášeň. Lidé fotí z radosti, jak je to snadné, či jen proto, že je to „in“. Někteří proto, aby mohli ukázat kamarádům, kde všude byli a koho všeho viděli tančit v podprsence na kašně po pár sklenkách Tequilly. Další proto, aby budili dojem oduševnělého intelektuála při lovu krasavic. Nebo prostě jen proto, že dostali foťák k narozeninám.

Přes všechny výhody a možnosti dnešní digitální fotografie je průměrná úroveň snímků nižší než v dobách minulých. To kvantita, vlastní dcera jednoduchosti, zastínila kvalitu. Ovšem jak praví staré čínské přísloví: „Snadnou cestou nedojdeš na vrchol“.

Každý se cítí být fotografem, protože dokáže vytvořit barevný obrázek, ale jen málokdo se dívá, co vlastně vyfotil. Zato je každý připraven bojovat za svůj snímek, kdyby ho chtěl někdo hanět. Konstruktivní kritiku vnímají tito „umělci“ jako buržoazní pavědu a vždy mají v rukávu dost es typu „krása je subjektivní“ či „podívej se na svoje fotky“. Tento přístup je dnes běžný, avšak stěží můžeme takové lidi označit za fotografy…



Zde je pár fotek z internetu:

                                         Zde chybí jednoznačně správná kompozice:

                                  špatná expozice, špatný kontrast a přechody ve stupních šedi

                                                 Zde je pár rušivých elementů v pozadí

                                 

                                                       

                                 

"Když jsem šťastná, jsem kreativní, když jsem kreativní mám hlavu plnou nápadů a někdy se až bojím, aby mi samými nápady nepukla!"

Myslím, že o fotografování bylo napsáno mnoho článků a vydána spousta knih. Nechci nic opisovat, kopírovat a psát o již napsaném ale spíše se podělit o vlastní zkušenosti nebo spíše psát o tom, jak to dělám já. Možná to nebude k ničemu, možná to někomu přinese užitek. Co já vím. To již nechám na každém z vás. 

Možná, když se teď podíváte na moje fotografie tak si asi řeknete, že asi za moc nestojí a co chci vlastně radit. Já to dobře vím a také proto nechci radit. A čím to je? Snadná odpověď. Dělám to tak jak to dělám, jsem amatér a hlavně fotím s láskou, pro vlastní potěšení a potěšení druhých a ne jako "profík" a vidět za vším jen zisk. A mohu říct, že v mnoha případech se mi líbí právě amatérské fotografie. A nebo pak nerozumím umění.

A proč fotím?

Protože ráda dělám radost. Sobě i lidem před objektivem.

Můžete nad portréty ohrnovat nos, můžete se jim vysmívat, ale já stejně nejradši fotím úsměvy…

fotografie na téma Angel